Používáš flashky? Víš kdy a kde se vzaly nebo jaká je jejich slabina?

USB flash disky, lidsky “flashky”, se staly neodmyslitelnou součástí našich životů. V dnešní době flashky díky své rychlosti, velikosti a možnosti úpravy obsahu již vytlačily CD i DVD při každodenní práci s daty. Potkal je tak stejný osud jako kdysi diskety.

Výhoda flashek tkví především v jejich rozměrech, odolnosti a možnosti přepisu. Zatímco CD je nutné neustále nosit v krabičce kvůli riziku poškrábání, flashka se dá s klidem hodit do kapsy, nebo pověsit na klíče aniž by jí hrozilo nějaké nebezpečí.

Nevýhodou flashek je jejich konečný počet přepisů, který je dán použitím NAND pamětí. Tento počet přepisů se však pohybuje v řádech statisíců, takže flashka pár let vydrží – nemusíš se bát, že by odešla po týdnu. Nedoporučuje se však nahrávat na flashku celý operační systém a spouštět ho z ní. Za prvé to nebude dvakrát rychlé a za druhé se omezený počet zápisů rychle vyčerpá.

Dnes jsme všichni zvyklí na to, že flashky mají velikost v řádech GB. Tak tomu samozřejmě nebylo vždy. První komerční výrobu flashek rozjely v roce 2000 společnosti IBM a Trek Technology. První disky přitom měly velikost pouhých 8 MB, což by bylo dnes téměř nepoužitelné. Za pouhých 14 let, tedy v roce 2014, už se velikost flashek dostala na 1 TB.

[tx_row]
[tx_column size=”1/2″]

Micro USB-B

[/tx_column]
[tx_column size=”1/2″]

USB-A

[/tx_column]
[/tx_row]

Flashky se připojují pomocí USB-A konektoru. V posledních letech se ale, kvůli možnosti připojit flashku do smartphonu nebo tabletu, objevily i flashky s konektorem micro USB-B. Nekteré flashky mají pak z jedné strany USB-A a z druhé micro USB-B, je tak možné je připojit jak do PC tak do smartphonu bez potřeby redukce.