Vynález, který si dnes představíme, už se využívá častěji jako památka na staré doby než jako funkční stroj.

Vynálezce není znám.

Mezi nejstarší zmínky o vynálezu patří zpráva Římanů, která zmiňuje, že v dobyté rezidenci krále Mithridata (120 - 63 př. n. l.) v Malé Asii vynález poznali.
Další dobové svědectví o využití vynálezu nalézáme v epigramu básníka Antipatra z 1. století př. n. l.
V díle De architectura libri decem (Deset knih o architektuře) popsal vynález římský architekt Marcus Pollio Vitruvius, který žil v letech 85 - 26 př. Kr.
Do střední Evropy se vynález rozšířil přes jihozápad tohoto kontinentu. Římský spisovatel Ausonius Decimus Magnus se zmiňuje o vynálezu na řece Mosele již ve 4. století.
V Čechách zřejmě nejstarší zmínku o vynálezu najdeme v Kronice české z roku 1541 od Václava Hájka z Libočan ve zmínce o založení Žatce roku 718.

V arabštině nácúra.

Je to univerzální motor, který pohání voda svou polohovou energií.

Skládá se z hřídele, ramen, věnců a lopatek, případně nádobek.

Vodní kolo

Největší stále funkční vodní kolo na světě se nachází na ostrově Man v Irském moři v hornickém skanzenu a měří 22 m.

V České republice máme také své rekordmany:
Mlýn v Roudnici nad Labem má jedenadvacet kol.
V Košťanech, okres Teplice, najdeme mlýn z roku 1914 s kolem na vrchní vodu o průměru téměř 10 m.
Ve Vanově, okres Jihlava, najdeme Šiškův mlýn, na kterém proběhla obnova kaskádovitě umístěných tří vodních kol (1996).

https://www.national-geographic.cz/to-nej-z-hedvabnestezky-cz/genialni-napad-berberu-a-arabu-cerpani-vody-pomoci-obrovskych-vodnich-kol-funguje-uz-pres-1000-let.html
Luděk Štěpán, PhDr. Magda Křivanová: Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách, ARGO 2000
Josef Klempera: Vodní mlýny v Čechách I, LIBRI 2000