Náš srdeční tep kolísá podle okolních podnětů. Ve vypjatých momentech filmu se divákům najednou zatají dech a během akční scény se jim kolektivně rozbuší srdce. Zrychlení tepu způsobuje napětí, překvapení, fyzická aktivita i pouhá myšlenka na ni. Mentální cvičení, jako je meditace, tep naopak zpomaluje. Víte, jak může náš tep ovlivnit vyprávění příběhů?

Posluchačům příběhů se mění frekvence srdečního tepu v obdobných pasážích. Ukazuje to společná studie francouzských, britských a amerických vědců, které vedla Pauline Pérez z pařížského vědeckého institutu (Paris Brain Institute). Výzkumníci ověřovali vliv vnímaných podnětů na načasování jednotlivých srdečních úderů. Snažili se pochopit, jak mohou zpracovávané podněty synchronizovat tělesné rytmy u více jedinců. Soustředili se zejména na srdeční činnost, která se dá snadno změřit. Pokusy byly provedeny na čtyřech skupinách účastníků, kterým byl zaznamenáván tep pomocí EKG. U dvou pokusů byla sledována také dechová aktivita.

První skupině 27 lidí byly pouštěny minutové ukázky audioknihy Julese Verna Dvacet tisíc mil pod mořem. Cílem tohoto pokusu realizovaného v Birminghamu bylo zjistit, zda poslech vyvolá podobné kolísání srdeční frekvence. A skutečně, dobrovolníci vykazovali zvýšení a snížení srdeční frekvence ve stejných bodech příběhu.

Druhý pokus, opět s 27 členy, proběhl v New Yorku. Otázka byla, jak pozornost ovlivňuje synchronizaci tepů. Vědci použili tentokrát několik vzdělávacích videí v délce 3 až 5 minut. Chtěli tak vyloučit, že změny frekvence jsou způsobeny především emocionálním obsahem příběhu. I zde vykazovaly srdeční frekvence sledovaných osob podobné výkyvy. Následně účastníci shlédli znovu stejná videa, ale byly požádáni, aby si v duchu počítali pozpátku. Synchronizace byla při nesoustředěném sledování výrazně nižší, ačkoliv docházelo k velkým výkyvům frekvence.

U třetí skupiny o 21 účastnících testovaných v Paříži, šlo o vztah synchronizace tepu a paměti. Účastníci poslouchali čtyři příběhy pro děti v délce 8 až 11 minut. U dvou příběhů byla opět narušována pozornost, a to tentokrát počítáním tónů, které se nepravidelně ozývaly během poslechu. Nedostatek pozornosti opět způsoboval menší synchronizaci tepu. Na konci poslechu byli účastníci požádáni o vyplnění dotazníku (např. jména hlavních hrdinů). Horší výsledky v dotazníku odpovídaly naměřené nižší míře synchronizace tepu se skupinou. Měření také ukázala, že u posluchačů příběhů nedochází k synchronizaci dechu. Synchronizaci tepu tedy nelze vysvětlit dýcháním.

Poslední skupinu tvořilo 24 zdravých lidí a 19 pacientů s poruchami vědomí (např. kóma, vegetativní stav). Všichni si poslechli desetiminutovou pohádku. Pouze dva z pacientů vykazovali statisticky významnou synchronizaci. Po šesti měsících se vědci znovu informovali o zdravotním stavu pacientů. Jeden z těchto dvou pacientů mezitím plně nabyl vědomí. U druhého byla život udržující terapie mezitím ukončena. Z ostatních 17 pacientů nabyl vědomí pouze jeden, ale ztratil schopnost mluvit. Tyto výsledky naznačují, že synchronizace tepu může souviset s šancí na znovu nabití vědomí a reakce na poslech může informovat o stavu pacientů.

„Existuje mnoho literatury ukazující, že lidé navzájem synchronizují své fyziologické projevy. To ale předpokládá, že spolu nějak interagují a jsou fyzicky na stejném místě,“ vysvětluje spoluautor Lucas Parra. Tyto experimenty však dokázaly, že pouhé sledování příběhu spouští synchronizaci tepu, a to i u prostorově či časově oddělených posluchačů.

Zajímají Vás naše fyziologické procesy nebo vliv kultury na člověka? Vyberte si z pestré nabídky oborů na Fakultě zdravotnických studií nebo se přihlaste ke studiu sociální a kulturní antropologie na Fakultě filozofické Západočeské univerzity v Plzni.

Zdroje:

institutducerveau-icm.org/en/actualite/inter-subject-heart-rate-synchronization/

www.cell.com/cell-reports/fulltext/S2211-1247(21)01139-6