Délka života závisí z velké části na našem způsobu života a životním prostředí. Díky kvalitnější výživě, hygieně a lékařské péči žijeme déle než naši předci. Na kolik jsou však určující naše genetické predispozice? Dosavadní odhady vlivu dědičnosti se pohybovaly mezi 15 a 30 % a zohledňovaly hlavně korelace délky života mezi pokrevními příbuznými. Délka života manželů však koreluje stejně nebo ještě více.

K objasnění vlivu genetiky použil vědec J. Graham Ruby z výzkumné organizace Calico Life Sciences LLC (South San Francisco, Kalifornie) a jeho kolegové dosud nebývale velkou datovou sadu. Využili toho, že na internetu existuje stále více genealogických portálů, které lidé využívají k vyhledávání svých předků. Jeden z nich, Ancestry, obsahuje údaje o rodinách 54 milionů členů a jejich zhruba šesti miliard předků. Výzkumníci použili data společnosti Ancestry o přibližně 400 milionech lidí a jejich příbuzných, kteří žili v 19. a 20. století.

Pomocí matematických a statistických metod data vyhodnotili z hlediska dlouhověkosti, ale také z hlediska jejich vztahů a možných sociokulturních podobností. Například pokud sourozenci vyrůstají v jedné domácnosti, mohou se také dožít podobného stáří. „Sociokulturní faktory, které ovlivňují délku života, lze předávat a sdílet v rodinách stejně jako genetické faktory,“ vysvětluje Ruby a jeho tým. Mezi sociokulturní faktory je řazeno bohatství, geografická poloha, vzdělání, profesní prestiž, rasa/etnická příslušnost, kulturní vztahy, sousedské prostředí, strava.

Výsledky naznačují, že vliv dědičnosti je podstatně menší, než se dosud předpokládalo. Vědci stanovili, že dosahuje maximálně sedmi procent a zároveň poukázali, že i tato hodnota může být určena sociokulturními vlivy, takže čistý účinek genů může být ještě nižší. Proč jsou však tyto hodnoty mnohem menší než dosavadní odhady? Jedním z vysvětlení je vliv tzv. výběrového párování (assortative mating). Máme totiž sklon vybírat si partnery, kteří jsou nám v mnoha ohledech podobní. Při analýze rodokmenu si vědci všimli, že nejen manželé často žili podobnou dobu, ale také švagři a další nepokrevní příbuzní, kteří nesdíleli společnou domácnost. To podle autorů naznačuje, že zřejmě nevědomky dáváme přednost partnerům a jejich rodinám, kteří mají kvůli životnímu stylu, biologii a jiným faktorům velmi podobnou dobu dožití jako my. Nepřímo by například výběr partnera z podobně bohatých nebo vzdělaných rodin mohl vést k obdobné délce života manželů. Rovněž také původ ze stejné oblasti či určitý typ postavy. Toto výběrové párování pak nepřímo zajišťuje, že se doba dožití v rodinách shoduje. Pokud se tedy při výpočtu zohlední sociokulturní složky, zdá se vliv genů na dlouhověkost výrazně nižší.

Délka života se osobně dotýká nás všech, naštěstí však stále nedokážeme stanovit dobu, která uplyne mezi naším narozením a smrtí.

Zdroje:
www.genetics.org/content/210/3/1109
www.wissenschaft.de/gesundheit-medizin/liegt-unsere-lebensdauer-in-den-genen-2/