Jak věda inspiruje science fiction? Může tento žánr naopak pomoci vědeckému výzkumu? Jak moc musí tvůrci sci-fi příběhů respektovat platné fyzikální zákony? Podívejte se s námi na knihy, které vědu a literaturu propojily a často ukázaly budoucí směr vývoje technologií.

Vědeckofantastický žánr podněcuje naši zvědavost již přinejmenším od dob Julese Vernea. Ten se ve své tvorbě zaměřil na domýšlení technologií, které v jeho době zažívaly nebývalý rozmach. Většina jeho knih popisuje úžasné stroje a technologie, nad kterými (nejen) jeho současníci užasli. Vedle svých dalších proslulých myšlenek popsal Verne již v roce 1865 lety na Měsíc (De la Terre à la Lune, česky mimo jiné jako Ze Země na Měsíc). V tomto románu byl do vesmíru obrovským dělem vystřelen projektil s kosmonauty a dobrodruzi pozorovali povrch Měsíce z jeho nitra otevřenými okny. Kniha přitom uvádí některé detaily, které se velmi podobají skutečným počinům z druhé poloviny dvacátého století. Například Apollo 11 (a příbuzné mise) startovalo z mysu Canaveral, pouhých 250 kilometrů od místa, kam francouzský vizionář umístil výše zmiňované dělo. Navíc rakety použité v románu ke korekci letu slouží v podobě raketových motorů ke stejnému účelu ještě dnes.

Když Verne v roce 1870 vydal klasickou sci-fi 20 000 mil pod mořem, ponorky již existovaly. Byly ale poháněné lidskou silou. Naproti tomu Nautilus kapitána Nemá poháněla elektrická energie a měl i velkou jídelnu a dokonce varhany. Ponorka také mohla získat čerstvou pitnou vodu pomocí desalinace.

451 stupňů Fahrenheita je jeden z nejznámějších románů spisovatele Raye Bradburyho. Popisuje antiutopickou vizi budoucnosti, ve které vítězí technokratická a povrchní kultura masových médií nad přemýšlivou společností uznávající hodnotu knih. Lidé v této společnosti se již o sebe vzájemně nezajímají a dokonce ztratili schopnost myslet, namísto toho utíkají do svého virtuálního světa hedonického vzrušení. Pesimisté by řekli, že se Bradburyho vize moderní společnosti realitě možná opravdu podobá. Příkladem může být jeho představa „mušlí“, které lidé nosí v uších, aby poslouchali hudbu, zábavu a zprávy. Také si po cestě do práce nebo školy nasazujete sluchátka nebo Air Pods?

Ve velmi podobném duchu napsal také Karel Čapek svou hru R. U. R., ve které se poprvé objevilo slovo robot. Zkoumal hlavně lidskou duši, morálku, chování člověka vystaveného extrémní situaci. Čapkova hra byla senzace, během pouhých dvou let byla přeložena do třiceti jazyků, včetně angličtiny. A protože tyto jazyky neměly vlastní verzi slova robot, začal se pojem šířit světem. Čapkovi roboti z dnešního pohledu vlastně vůbec žádnými roboty nebyli. V jeho hře se jednalo o průmyslově vyrobené bytosti z živých tkání, dnes by se označovaly nejspíš jako androidi nebo replikanti, podobní jim byli třeba také Cyloni ve sci-fi Battlestar Galactica.

Když se v roce 1964 zúčastnil Isaac Asimov světového veletrhu v New Yorku, napsal pro noviny článek, ve kterém zkusil odhadnout, jaké vynálezy budou k vidění na světové výstavě za padesát let. Ve své eseji vyslovil hypotézu o autech „robot-brain“ schopných samostatného řízení. O padesát let později (dobře, padesátsedm let později) je jeho představa velmi blízko realitě. Velké nadnárodní společnosti jako Google, Uber, Lyft, Tesla nebo Apple se dnes předhánějí, kdo jako první představí veřejnosti své samořídicí vozidlo.

A co klasik žánru sci-fi H. G. Wells? Ten v roce 1913 ve svém románu Osvobozený svět (The World Set Free) poprvé představil myšlenku atomové energie. Jeho vize údajně inspirovala vědce Lea Szilarda, který o 20 let později zjistil, že řetězová reakce (i atomová bomba) je uskutečnitelná. Když se obával, že ji Němci brzy získají, napsal spolu s Albertem Einsteinem dopis americkému prezidentu Franklinovi D. Rooseveltovi a později se zúčastnil projektu Manhattan. Je autorem mnohých patentů (například na elektronový mikroskop a urychlovač částic). Výrazně se podílel na zkonstruování prvního atomového reaktoru. I když si Wells rozhodně představoval jiné využití atomové energie než bombu, jeho předvídavost a představivost byla úžasná.

A. C. Clarke do poslední chvíle doufal, že se dožije chvíle, kdy se lidstvo setká s jinými civilizacemi. V roce 1979 přišel v románu Rajské fontány s představou, která od té doby nedá mnoha výzkumným týmům spát. Nastínil ideu takzvaného vesmírného výtahu (také orbitální výtah), kterým by se po pevné kolmé ose mezi povrchem země a družicí ve vesmíru dopravovaly lidé, potraviny a materiál do kosmu a zpět. Navzdory současným nedostatkům (hledání, vývoj a praktické využití vhodného materiálu pro kabelovou spojnici mezi koncovými body, konstrukce tak vysoké stavby, zajištění bezpečnosti) pracuje mnoho vědeckých týmů na realizaci takového projektu. Z Japonska se dokonce ozývá hlas, slibující vybudování vesmírného výtahu v horizontu následujících 30 let.

V dílech, kde se autorova představivost příliš odpoutala od nám známých fyzikálních zákonů, hovoříme spíše o fantastice. Zajímavou otázkou tak zůstává, kde je vlastně hranice uvěřitelnosti, respektive ochoty uvěřit. Publikum se s příběhem potřebuje ztotožnit, proto jsou spisovatelé a scénáristé nuceni přirovnávat k tomu, co důvěrně známe. Není divu, že jsou v jejich podání mimozemšťané většinou antropomorfní. Jednou z výjimek je klasik žánru Isaac Asimov, který ve své oceňované knize Ani sami bohové… vypráví mimo jiné o intimním životě fantaskních bytostí z paravesmíru.

Většina uznávaných děl science fiction nekončí právě optimisticky. Technologie se vymykají z rukou nebo je zneužijí sami lidé. Snad tedy v tomto případě půjde jen o varování před katastrofickými scénáři, které se ve skutečnosti nenaplní. Doufáme, že vás tento seznam vynálezů inspirovaných sci-fi třeba také inspiruje k napsání vlastního románu plného nových nápadů, vizí a technologií. Hodně štěstí!

Foto:

Jules Verne – Autor: Alphonse de Neuville – Scanned from a recent edition of 20000 Lieues Sous les Mers by Rama, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=40336

The World Set Free – By Anonymous – Book Scan, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=89536776

Zdroje:

I´MNOVATION Hub (https://www.imnovation-hub.com/science-and-technology/movies-that-predicted-present-days-technology/)

The Venture Mag (https://www.theventuremag.com/inventions-inspired-by-science-fiction/)

Quirky (https://shop-eu.quirky.com/blogs/news/inventions-inspired-by-science-fiction)

New Scientist (https://www.newscientist.com/article/mg13718654-200-science-and-fiction-escape-from-the-laws-of-physics/)

Autoři:

Jakub Truneček, Ladislav Sedlák, Zlata Hokrová