Benjamin Franklin nebyl jen jedním z otců zakladatelů Spojených států amerických, ale také přírodovědcem. Jednoho dne v roce 1757 si při své plavbě z New Yorku do Londýna všiml, že brázda za dvěma loděmi zůstala nápadně hladká: na moři se neobjevila ani vlnka. Kapitán mu vysvětlil, že námořníci házejí přes palubu tučné zbytky jídla, aby pomocí oleje vyhladili vlny.

Jakmile Franklin dorazil do Anglie, rozhodl se uskutečnit následující experiment: při silně větrném počasí nalil lžíci olivového oleje do malého rybníka, jehož hladina se následně opravdu zklidnila. Když ale tento pokus zopakoval v roce 1773 na širém moři, přišlo zklamání. Vlnám sice zmizely pěnové čepičky, vlnobití však očividně nezesláblo.

O 200 let později zopakoval Franklinův experiment Heinrich Hühnerfuss z Universität Hamburg, tentokrát v Severním moři. Prokázal přitom, že olej skutečně dokáže zmenšit velké vlny, a to až o jednu desetinu. Ptáte se, jak je to možné? Dochází k tomu proto, že olej vytvoří na vodě viskoelastický film, který brzdí vítr způsobující vlny. Tím brání tvorbě malých vln, což díky řetězové reakci zase oslabuje ty velké.

Takže kdo maže, ten jede – po klidné vodní hladině.

Zdroj: www.spektrum.de