Je to Mauricijská republika, známá spíše pod zkráceným názvem Mauricius. Správný název zvířete je dronte mauricijský (Raphus cucullatus), ale říká se mu rovněž dodo (z portugalského slova, které znamená “tupec”). Na Mauriciu byl endemickým živočichem. Vyhynul v roce 1662. Kromě toho, že ho lovili pro maso, vyhynul kvůli do prostředí nově vysazeným prasatům a na lodích dovezeným krysám. Zejména vejce byla v hnízdech umístěných na zemi velmi snadno dostupná. 

V angličtině se říká “dead as a dodo”, což můžeme přeložit například jako “naprosto tuhý” (ve smyslu “mrtvý”).

Správná odpověď je kvesal chocholatý (Pharomachrus mocinno). Zmíněná kotinga ani tento druh tukana se v dané oblasti nevyskytují. Měna se jmenuje quetzal. 

Tohoto vzácného ptáka vidíte i na vlajce Guatemaly, uprostřed níž je státní znak vyobrazen. Aztékové a Mayové kvesala uctívali jakožto Zeleného boha větru, laskavosti a světla. Jeho ocasní pera se používala pro zdobení bohatých čelenek a byla odznakem bohatství a moci. Sloužila proto jako významný obchodní artikl. I to může být jedním z důvodů, proč v současnosti spadá na stupnici ohroženosti do kategorie téměř ohrožených živočichů.

Správná odpověď je hadilov písař (Sagittarius serpentarius). Jeho chocholka prý totiž připomíná písaře s psacím brkem za uchem. 

Hadilov dorůstá výšky až 130 cm, rozpětí křídel může dosahovat přes dva metry. Žije převážně na zemi, kde speciálně přizpůsobenými pařáty a zobákem loví nejen hady, ale také ještěrky a drobnější savce. Nepohrdne ani vejci či hmyzem. Létat umí, ale schopnosti využívá méně často, většinou jako úniku při útoku šelmy nebo při námluvách.

Správná odpověď je Ekvádor. Ptáci z řádu kondorů se vyskytují pouze v oblastech Severní, Střední a Jižní Ameriky. Na středovém oválu státního znaku Ekvádoru sedí kondor andský (Vultur gryphus) s roztaženými křídly. Druhové jméno tohoto kondora dobře vystihuje oblast jeho výskytu. 

Paradoxně však právě v Ekvádoru bohužel jeho populace klesá. Největší vinu na zvýšení ohrožení tohoto impozantního ptáka (až 130 cm, průměrná váha téměř 11 kg) nese člověk. Je to důsledek pytlačení, trávení jiných šelem, které tito mrchožrouti po uhynutí žerou, i cílených pastí s návnadami.

Kromě Ekvádoru mají kondora andského ve znaku ještě další andské země, konkrétně Bolívie, Kolumbie a Chile. A ZOO Praha si do nového loga vtiskla otisk pařátu tohoto kondora jako památku na úspěšný odchov tohoto ptáka, k němuž došlo v roce 1937.

Státním symbolem uvedené země je rajka volavá (Paradisaea raggiana), již můžete vidět také v ZOO Praha. V oblasti Papuy-Nové Guineje se vyskytuje celkem 39 ze všech 43 nám známých druhů rajek. 

Jde o pestrobarevné pěvce, jejichž peří se po objevení oblasti začalo dovážet do Evropy jako vzácné a žádané zboží. Jako ozdobu jej odpradávna využívají domorodé kmeny. Pro různé etnické slavnosti si také malují tváře barvami a vzory inspirovanými rajkami. V dnešní době se už bohužel mnohdy jedná pouze o turistickou atrakci.

Pravým štítonošem v ugandském státním znaku je jeřáb královský (Balearica regulorum). Levým pak antilopa voduška kob Thomasova.

Jeřáb královský je bohužel ohroženým druhem. Často je zaměňován s velmi podobným jeřábem pavím. 

Jde o společenského ptáka, žijícího v početných koloniích. Jeho zásnubní tance bývají dechberoucí podívanou.

Amazoňan císařský (Amazona imperialis, česky také znám jako amazoňan královský) je endemickým druhem papoušků, přirozeně se vyskytujícím výhradně na ostrově Dominika. Jeho tělo v průměru dorůstá téměř půlmetrové délky. Bohužel se jedná o kriticky ohrožený druh.

Ve státním znaku Dominiky mu dělá společnost ještě jeden endemický, kriticky ohrožený druh, žába Leptodactylus fallax, které se lidově říká horské kuře. S obvyklou délkou 18 cm je to jedna z největších žab na světě. Zdokumentováni však byly i jedinci dosahující 1 kilogramu a až 22 centimetrů.

Samotnou Dominiku pak nezaměňujte s Dominikánskou republikou, která je o poznání větší a známější.

Správná odpověď je červená, protože ptáci jsou známí pod poetickými názvy ibis rudý a čačalaka rudořitá. 

Ibis rudý (Eudocimus ruber) je na rozdíl od jiných druhů ibisů šarlatově červený. Tuto barvu získává až v dospělosti díky konzumaci červených krabů. Mimo to se živí obojživelníky, rybami, plazy a dalšími korýši.

Čačalaka rudořitá (Ortalis ruficauda) spadá pod čeleď hokovitých, velkých hrabavých ptáků rozšířených v oblastech Střední a Jižní Ameriky, případně v jižních částech Severní Ameriky. Název čačalaka vznikl kombinací imitace samčího a samičího volání.

Ačkoli se v Namibii vyskytují všichni tři dravci, jen jeden je jasnohlasý a našel si místo v namibijském státním znaku. Je to orel jasnohlasý (Haliaeetus vocifer).  

Jedná se o větší druh orla s délkou až 75 cm a dvoumetrovým, u samic ještě o takřka půl metru větším rozpětím křídel. Živí se zejména rybami, proto se vyskytuje v blízkosti řek a jezer.

Ve znaku mu společnost dělají dva štítonoši v podobě přímorožců.

Pravým štítonošem v barbadosském státním znaku je pelikán hnědý (Pelecanus occidentalis). Nejnápadnějším znakem pelikánů je zřejmě jejich silný zobák s hrdelním vakem.

Ve štítě Barbadosu najdeme ještě další zajímavé zvíře, dravou rybu známou především pod názvem zlak nachový (Coryphaena hippurus), pod domorodým jménem mahi-mahi, ale také jako doráda či koryféna. Jejich maso je pro svou lahodnost a další dobré vlastnosti velmi vyhledávané.

Štítu pak dominuje fíkovník. Svitek pod ním hlásá “Pride and Industry” (překládá se jako “Hrdost a píle”, může však znamenat také konkrétnější “Hrdost a průmysl”). Hlavním průmyslovým odvětvím na Barbadosu je pěstování a zpracování cukrové třtiny.