Jazyk, kterým mluvíme, částečně určuje strukturu mozku a může ovlivňovat způsob našeho myšlení. Vědci z Institutu Maxe Plancka v Lipsku (Sasko) pomocí magnetické rezonance zkoumali mozek německých a arabských mluvčích a objevili rozdíly v propojení jednotlivých oblastí klíčových pro porozumění a používání jazyka.
Předchozí výzkumy mozku odhalily rozsáhlý systém zodpovědný za zpracování jazyka. Neuronová jazyková síť se skládá ze tří hlavních částí, které zpracovávají větnou skladbu (syntax), slovní zásobu a zvuky daného jazyka neboli fonologii. Tuto síť doplňují struktury zajišťující mluvenou podobu – sítě řeči. Používání jazyka vyžaduje výměnu informací v těchto sítích a jejich specializovaných oblastech, a to prostřednictvím spojení bílé mozkové hmoty. Tato spojení se mění podle jejich využívání. Lze proto předpokládat přizpůsobení specifikům daného jazyka, neboť syntax, tvoření slov a kódování do mluvené podoby se u nepříbuzných jazykových skupin velmi liší. (To znamená také velkou výzvu při učení nového jazyka značně odlišného od mateřštiny.)
Výzkumníci naskenovali mozky 94 osob mluvících těmito dvěma jazyky. Pomocí metody tzv. difuzně váženého zobrazování získali vedle detailní anatomie mozku také neuronové propojení mezi jednotlivými oblastmi. Data ukázala, že spojení bílé mozkové hmoty v sítích zodpovědných za jazyk se přizpůsobují nárokům na zpracování mateřštiny.
Arabští rodilí mluvčí vykazovali silnější propojení mezi mozkovými hemisférami ve srovnání s německými. Toto posílení bylo také zjištěno mezi oblastmi mozku, které pracují s významy slov, což může souviset s relativně složitým zpracováním významu a zvuku v arabštině. Němečtí mluvčí měli naopak silnější propojení v té části levé hemisféry, o které je známo, že je spojena s komplexním zpracováním syntaxe (vzájemné vztahy slov ve větě, tvoření větných konstrukcí, slovosled apod.). To může souviset s poměrně složitým syntaktickým zpracováním němčiny, což je dáno volnějším slovosledem a větší vzdáleností mezi závislými větnými členy.
Zkoumání mozků se podrobilo 47 německých rodilých mluvčích a stejný počet arabských (mluvících levantským dialektem). Obě skupiny byly srovnatelné z hlediska věku (18–34 let), pohlaví (12 žen) a vzdělání. Dále byli všichni praváci s jediným mateřským jazykem, bez neurologických a psychickým obtíží a s normální hmotností a dietou. Nikdo z nich neznal druhý z těchto jazyků.
Němčina a arabština patří ke dvěma výrazně odlišným jazykovým skupinám. Němčina je indoevropský jazyk se složitým gramatickým systémem a značně flexibilním slovosledem. Slova a většina odvozenin v indoevropských jazycích jsou obvykle tvořeny lineárním a předem daným řetězením předpon nebo přípon k základu slova. Arabština je semitský jazyk, jehož slovotvorba je založena na splynutí kořenového základu nesoucího základní význam se vzorem (schématem) pro vokalizaci, což společně vytváří slovní kmen. Obě části nelze nezávisle vyslovit, neboť kořen se obvykle skládá ze 3–4 souhlásek, zatímco vzor je pevnou šablonou primárně složenou ze samohlásek.
Oba jazyky se také liší svým pravopisem a systémem psaní. Zatímco v indoevropských jazycích souhlásky a samohlásky odpovídají písmenům, arabský pravopis obvykle vynechává samohlásky. Konkrétní význam a výslovnost je potřeba odvodit z kontextu. Arabština se také liší psaním a čtením zprava doleva a to celé vede k odlišným aktivacím hemisfér při čtení těchto jazyků.
Jedná se o jednu z prvních studí dokumentujících, že mozek se vyvíjí také podle požadavků na zpracování mateřštiny. Autoři chtějí v blízké budoucnosti navázat výzkumem strukturálních změn mozků arabských rodilých mluvčích, kteří se budou 6 měsíců učit německy.
Chcete studovat němčinu? Přihlaste se ke studiu oboru cizí jazyky pro komerční praxi – němčina nebo bavorská studia na Fakultě filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Nebo vás zajímá arabský svět? Vyberte si obor kulturní studia blízkého východu na stejné fakultě.
Zdroje: