Mezi domestikací koní na maso a mléko před 5500 lety a tažením vozů před asi 4000 lety začali lidé na koních také jezdit, ale kdy? Nejstarší důkazy o jízdě nyní zdokumentoval výzkumný tým, v jehož čele stál Martin Trautmann z Helsinské univerzity.
Domestikace koní znamenala důležitý krok v historii lidstva. Lidé začali překonávali větší vzdálenosti, efektivněji přepravovali náklady, rychleji komunikovali a mohli rozvíjet nové přístupy v zemědělství i válečnictví. K prvnímu ochočení došlo zřejmě v západní části euroasijských stepí na území dnešního Kazachstánu a Ruska asi 3500 let př. n. l. Dokládají to stopy koňského mléka ve střepech nádob a koňské bílkoviny v ledvinových či močových kamenech příslušníků tzv. jámové kultury z obce Krivyanskaya (Rusko). Divocí koně byli brzy domestikováni také na severním Kavkaze (z nich se vyvinuli předkové dnešního koně domácího).
Zmíněná jámová kultura se vyvíjela na stepích přibližně mezi Dunajem a řekou Ural asi od 4. tisíciletí př. n. l. Odtud se rychle rozšířila do Mongolska a jihovýchodní Evropy. Archeologické nálezy ukazují, že k tomuto rozšíření o více než 4500 km došlo během pouhého jednoho nebo dvou století kolem roku 3 000 př. n. l. A to samozřejmě bez existence silnic a celkově s malým počtem obyvatel. „Je těžké si představit, jak by tato expanze byla možná bez pokročilých způsobů dopravy,“ vysvětluje Trautmann.
Vybavení pro jízdu na koni je vzhledem k používaným materiálům zachováno jen velmi vzácně. Spolehlivost promítnutí ježdění do změn na koňském chrupu a dolních čelistech je sporná. A koňské kostry rovněž nejsou zachovány ve větším počtu, neboť k řádným pohřbům těchto zvířat docházelo zřídka. Nejvhodnějším studijním materiálem pro jízdu jsou proto lidské ostatky. Nejstarší vyobrazení lidí na koni pocházejí z Mezopotámie – cca 2000 let př. n. l. Zachycují většinou jezdce bez sedla a třmenů. Jezdci tedy museli neustále svírat nohy k sobě a udržovat rovnováhu. A právě to se mohlo odrazit na jejich kostře.
Podobné namáhání může být způsobeno i jinými činnostmi – např. výrobou sudů a košů. Nelze proto stanovit jediný znak odhalující jízdu, avšak kombinace různých anatomických abnormalit může poskytnout spolehlivé informace o obvyklých činnostech daného člověka. Výzkumníci sledovali celkem šest znaků, které mohou být způsobeny jízdou na koni. Týkaly se abnormalit pánevních a stehenních úponů, poranění a změny jamky a hlavice kyčelního kloubu, oploštění stehenní kosti a specifické degenerace obratlů.
Během let 2019 až 2022 byly tyto znaky zkoumány u 217 jedinců z 39 lokalit. Ostatky pocházejí z období 3000 až 2500 let př. n. l., a sice převážně z Rumunska a Bulharska, zbývající z Maďarska a Česka. Většina těchto lidí byla podle radiokarbonového datování a archeologického kontextu přiřazena k jámové kultuře. 132 ostatků bylo určeno jako mužských, 65 jako ženských a 20 se určit nepodařilo.
Z vyšetřovaných koster jich 24 splňovalo jeden až tři ze šesti zvolených znaků. Klíčový je však nález celkem pěti lidí pohřbených mezi lety 3021 až 2501 př. n. l. z území Rumunska, Bulharska a Maďarska. Během svého života s jistotou jezdili na koni, neboť jejich ostatky vykazují minimálně 4 z těchto 6 kritérií. Tato pětice představuje dosud nejstarší doložené jezdce na koni.
Koně těchto jezdců se pravděpodobně snadno splašili a nebyli příliš krotcí. Nehodili se proto ještě k boji na koni, ale jízda byla jistě užitečná při hlídání rozsáhlých oblastí, velkých stád dobytka nebo při výzvědných akcích. Koně příslušníků jámové kultury byli svým vzhledem a velikostí pravděpodobně podobní koni Převalského.
V hrobě v obci Csongrad-Kettöshalom v Maďarsku byl nalezen člověk žijící kolem r. 4300 př. n. l., jehož ostatky mají také 4 ze 6 sledovaných znaků. Podle vybavení hrobu a pozice zemřelého se jednalo o přistěhovalce ze stepí. Je tedy možné, že někteří obyvatelé stepí jezdili na koních o tisíc let dříve než příslušníci jámové kultury. Jediný nález však nemůže představovat přesvědčivý důkaz, neboť nelze vyloučit např. vrozené odchylky na kostře. Ovšem hroby s koňmi a nalezené kyje s vyřezávanými koňskými hlavami v tomto období z oblasti stepí nám naznačují důležitou roli koní v těchto kulturách.
Vědci se chtěli původně dozvědět více o lidech jámové kultury, o jejich stravě, životním stylu a kultuře. Analýza ostatků však poměrně překvapivě naznačila využívání koní k jízdě.
Chcete poodhalovat minulost lidstva? Přihlaste se ke studiu archeologie nebo historie na Fakultě filozofické Západočeské univerzity v Plzni.
Zdroje:
www.wissenschaft.de/geschichte-archaeologie/ueberreste-der-fruehesten-reiter-entdeckt/