Mezi nejúčinnější metody, jak si něco zapamatovat, se dlouhodobě řadí takzvaný “paměťový palác”. Nyní se ukazuje, že australští Aboriginci používají po dlouhé generace techniku ještě o stupínek propracovanější.

Populární paměťový palác, známý také jako metoda loci, spojuje informaci, kterou si chceme zapamatovat pouze s konkrétním místem. Domorodci v Austrálii uplatňují po staletí podobnou mnemotechnickou pomůcku. Položky k zapamatování a místa však navíc propojují příběhovou linkou a fixaci informace tak ještě výrazně posilují. 

Domorodci techniku aplikovali bez použití písma. Pomáhala jim v orientaci v terénu a předávání životně důležitých poznatků o přírodě, která je obklopovala.

Vědci na nejmenším obydleném kontinentu se rozhodli provést výzkum, který by porovnal účinnost těchto dvou metod. O spolupráci požádali 76 posluchačů prvního ročníku medicíny, kteří se v průběhu studie měli ve specifických podmínkách za úkol naučit názvy motýlů. Téma vybrali úmyslně tak, aby nemělo nic společného se studiem samotné medicíny a nezkreslovalo tedy výsledky výzkumu.

Nejprve dostali všichni bez rozdílu seznam 20 názvů motýlů. Na jejich vštípení do paměti měli 10 minut, načež vypsali všechny, které se jim podařilo si zapamatovat.

Ve druhé, třicetiminutové fázi byli studenti rozděleni do tří skupin. První měla k memorování použít techniku paměťového paláce, druhá výše popsanou metodu Aboriginců, zatímco třetí, kontrolní skupina mezitím zhlédla s tématem nijak nesouvisející video.

Nakonec dostali všichni ještě dalších 10 minut na zapamatování názvů a po 20 minutách neorganizované přestávky sepsali seznam potřetí a naposledy.

Výsledky se zlepšily u všech studentů, jistě i proto, že seznam viděli několikrát za sebou. Paměťový palác vykázal střední zlepšení, zatímco technika používaná australskými domorodci byla velmi účinná. V seznamu pouhých 20 motýlů se jednalo o rozdíl 2 až 3 položek.

Ve skupině nevyužívající určenou paměťovou techniku vzrostla pravděpodobnost, že si studenti zapamatují seznam celý o polovinu, u paměťového paláce dvakrát a u příběhové metody Aboriginců se dokonce ztrojnásobila.

Studie byla malého rozsahu na to, aby se z ní daly vyvozovat výraznější závěry. Studenti medicíny mají navíc poměrně vysoké předpoklady k memorizaci a řada z nich již při nástupu na univerzitu ovládá své vlastní techniky učení.

I když tak zadání neznělo, mnemotechnická pomůcka australských domorodců ukázala, že si studenti položky vybavují v konkrétním pořadí, čemuž očividně pomáhá příběhová linka. To může být užitečné při aplikaci poznatků, kde je sekvence informací podstatná – u mediků například pro naučení pevných postupů při chirurgickém zákroku.

Úspěch prastaré metody vštěpování informací do paměti může být v případě uvedené studie posílen i tím, že byl příběh fyzicky navázán na zahradu, kde se studenti seznam učili. V případě paměťového paláce totiž použili pouze vzpomínkový obraz svého domova v dětství.

Přestože srovnání efektivity mnemotechnických pomůcek ještě snese rozsáhlejší výzkum, není pochyb o tom, že technika předávaná z generace na generaci australskými domorodci může obohatit portfolio účinných studijních metod každého z nás.

Zdroj: www.livescience.com

Titulní obrázek: Pixabay