Sršni patří k známým nepřátelům včel. Obzvláště ohrožena je včela východní (Apis cerana) rozšířená v Asii, na kterou útočí tamní obří sršeň Vespa soror (sršní dělnice měří až 35 mm, včely východní jen 10–11 mm).

Tento agresivní hmyz je známý mezi místními včelaři, protože hromadnými nájezdy dokáže zničit celá včelstva. Sršní zvědové nejprve označí včelstvo pachovou stopou. Útočná jednotka pak dokáže během několika hodin vyhladit stráže úlu. Následně sršni úl obsadí a hlídají jej jako svůj vlastní. Včelí potomstvo dopraví do vlastního hnízda, kde jím krmí sršní larvy, které vyžadují nepřetržitě čerstvou kořist.

Včely však nejsou zcela bezmocné. V boji s větším hmyzem nejsou účinná bodnutí, avšak dokáží nepřítele zcela obklopit a produkovat smrtelně vysoké teploty.

Vědecký tým kolem profesorky Heather R. Mattila (Wellesley College, Massachusetts) zjistil, že asijské včely využívají ještě další důmyslnou strategii. Impulzem pro tuto studii bylo pozorování včelařů z Vietnamu, kteří si všimli zvířecího trusu u vchodů do úlů a spojovali jej s útoky agresivních sršňů. Následně bylo zjištěno, že 63 z 67 včelařů, kteří chovají včelu východní, potvrdilo na úlech skvrny od výkalů.

Při experimentech vědci nejprve shromáždili trus z buvolů, kuřat, prasat a krav a umístili jej na hromady poblíž pokusných úlů. Označili jednotlivé včely, aby je bylo možné identifikovat a na videích zaznamenat, co se dělo na hromadách výkalů a u úlů. Včely brzy začaly oddělovat kousky trusu. Nejčastěji si vybíraly silně aromatický trus prasat a kuřat. Kusy výkalů poté transportovaly k úlu a opatrně je umístily u vstupního prostoru. Skvrny se nacházely vždy nedaleko vchodů (nejvzdálenější asi 6,5 cm od vstupu) a byly naneseny průměrně na plochu 105 cm2.

Poté se vědci zaměřili na chování sršňů. Čím intenzivněji byl vchod úlu pokryt výkaly, tím méně často tam dravý hmyz létal. Takto bráněná včelstva byla také mnohem méně vystavena ničivým masovým útokům. Vědci rovněž ukázali, že včely zvyšovaly množství výkalů, když obří sršeň zvýšil návštěvy u úlu. Toto chování však nenastalo při kontaktu s výrazně méně nebezpečným druhem sršně.

Zdá se, že reakce včel souvisí s nově objeveným feromonem, který sršní zvědové používají k označení včelstva. Když byla tato látka uměle aplikována u vchodu do úlu, začaly včely přinášet více výkalů. Zatím není známo, co přesně způsobuje odpuzující účinek. Pach z výkalů může sršně odradit, může však také pokrýt sršní značky a snížit tak pravděpodobnost hromadného útoku.

Výzkumníci interpretují toto chování jako první důkaz použití nástroje u včel. „Abychom živočicha zařadili mezi uživatele nástrojů, musí splňovat několik kritérií, včetně použití předmětu ze svého okolí – v tomto případě výkalů. Včely jednoznačně používají materiál ke specifické úpravě úlu, zároveň splňují požadavek držení nebo manipulace s nástrojem,“ říká spoluautor Gard Otis. Jeho kolegyně Heather Mattila dodává: „Už jen sběr výkalů je něco zcela nového.“ Včely běžně hledají materiály produkované rostlinami, např. nektar, pyl a pryskyřice. Dosud nebylo známo, že by využívaly pevné materiály z jiných zdrojů. (Hnízda a materiály k jejich konstrukci nejsou považovány za nástroje.)

Sršeň Vespa soror byl nedávno zjištěn na západě Severní Ameriky. V případě invaze do Evropy mohou být naše včely medonosné (Apis mellifera) proti napadení bezbranné, neboť na rozdíl od svým asijských příbuzných se nevyvíjely pod velkým tlakem těchto dravých druhů.

Zdroje:

www.wissenschaft.de/umwelt-natur/bienen-bekaempfen-hornissen-mit-mist

https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0242668