Než se začtete, chtěla bych vás požádat o laskavost. Spočítejte, kolikrát během čtení článku zívnete. Já například při psaní zívla tolikrát, že jsem to přestala počítat.

Co to vlastně zívání je?

Zívání je reflex (nervově svalová reakce). Zapojují se při něm obličejové, krční i hrudní svaly. Je jich zhruba 15-20.

Spouštěčem může být například vstávání, únava, nuda, hlad, „nakažlivost“ ale třeba i stres.

Jak to všechno probíhá?

• Mozek vyšle tělu signál – nudím se, jsem unavený nebo se přehřívám, a ten aktivuje nervy v obličeji, čelisti, krku a hrudníku.
• Otevřou se ústa – dolní čelist se spustí dolů a ústa se otevřou dokořán. Zároveň se napnou svaly v krku a napne se na něm kůže.
• Tělo se zhluboka nadechne – tento nádech prokrví mozek i tělo, zvýší tep a rozšíří hrudník.
• Dočasně se zvýší tlak v hlavě, hrtanu a uších – proto mohou slzet oči (tlak na slzné kanálky), zaléhat uši…
• Tělo vydechne a uvolní se – Hrtan i patro se uvolní, vzduch proudí ven a svaly obličeje se vrátí do původní polohy. V tu chvíli se mozek okysličí, ochladí a tak trochu „restartuje“.

Proč vlastně zíváme?

To stále nevíme přesně, ale existují teorie.

• Termoregulace mozku – studie prokázaly, že zívání se u lidí i zvířat objevuje častěji ve vyšších teplotách. Mozek se ochlazuje díky přísunu nového vzduchu a změněnému proudění krve v obličeji.
• Zvýšení bdělosti – tato teorie tvrdí, že pokud jsme unavení, nudíme se nebo právě vstáváme, zívání pomáhá „nastartovat mozek“ tím, že rozhýbe svaly hrudníku, lépe prokrví tkáně a dodá čerstvý vzduch do plic.
• Propojení s ostatními – u této teorie narážíme na „nakažlivost zívání.“ Vědci, kteří zastávají tento názor, se domnívají, že zívání slouží ke komunikaci s okolím. Mělo by podle nich znamenat například signalizaci nudy nebo stresu. Většinově tuto funkci považují za doplňkovou.
• Vyvrácená teorie okysličení mozku – tato teorie byla vyvrácena studiemi, při kterých kontrolovaný nedostatek kyslíku neměl vliv na počet zívnutí.

Nakažlivost zívání

Všimli jste si někdy, jak moc je zívání „nakažlivé?“ A že se občas můžeme nakazit i od zvířat? Někomu dokonce stačí o zívání číst, slyšet ho nebo ho vidět na videu. A víte, že se můžete „nakazit“ sami tím, že zívnutí předstíráte, ale ono pak přejde do opravdového?

Zajímavé také je, že jsme náchylnější na chycení zívání od našich blízkých než od cizích lidí. Některé studie naznačují, že lidé se silnější schopností empatie jsou na „nákazu“ zíváním citlivější také.

U dětí je obvyklé, že začínají „chytat zívání“ až okolo 4.-5. roku života.

Další zajímavosti

Zívají i nenarozená miminka a to už kolem 11.-13. týdne od početí. Takové miminko zívne přibližně 25x denně a s věkem se tenhle počet snižuje.

Zívají i některá zvířata. Určitě jste si všimli zívání u svých psů nebo koček ale zívají třeba i ptáci, ryby a další obratlovci.

Zívají všichni lidé nezávisle na zeměpisné délce a šířce, rase, orientaci či kultuře.

Kdy je třeba zpozornět?

Tělo nám dává signály, že něco není v pořádku, proto je dobré zpozornět a promyslet konzultaci s lékařem v případě, že:

• zíváte neobvykle často (např. víc než 3× během 15 minut) opakovaně během dne
• jste stále unavení nebo ospalí, i když spíte dost
• nadměrné zívání doprovází bolest, slabost, potíže s řečí či pohybem
• je zívání vedlejší účinek nových léků
• se zívání objevilo po úrazu hlavy
• vás při zívání bolí hrdlo či uši