Umělé i přirozené ultrafialové záření dokáže efektivně ničit viry. Jedná se o vysokofrekvenční záření se schopností poškozovat biologické struktury, zejména genetický materiál (DNA, RNA). Vyšší formy života mají složité ochranné a opravné mechanismy, kterými se poškození brání. Bakterie a viry jsou však do značné míry bezbranné, a proto se využívá umělé UV záření pro sterilizaci různých povrchů.
Tzv. virucidní účinnost denního světla závisí na citlivosti příslušného typu viru na UV záření a na intenzitě záření. Tým kolem výzkumnice Fernandy R.S. Carvalho z Portugalského institutu pro moře a atmosféru (Instituto Português do Mar e da Atmosfera, Ponta Delgada) zkoumal sterilizační účinky přirozeného UV záření na koronavirové viry v závislosti na zeměpisné šířce a ročním období. Lze očekávat, že to může hrát určitou roli při pandemii nemoci Covid-19.
Z různých studií vědci shromáždili dostupné informace o citlivosti koronavirů na UV záření. Nedávno bylo např. při simulovaném slunečním záření prokázáno, že na 40° zeměpisné šířky při 20 °C v čase letního slunovratu je inaktivováno 90 % viru SARS-CoV-2 do 8 min v aerosolu (simulované kapénky slin) a za 6,8 min na površích. Např. virus chřipky A vyžaduje pro inaktivaci ve vzduchu téměř 3 větší dávku záření než koronavir. Autoři této studie dali následně zjištěné hodnoty do souvislosti se satelitními daty slunečního záření ve čtyřech lokalitách, které se liší zeměpisnou šířkou a podnebím – Sao Paulo (Brazílie), Lisabon, Vídeň a Reykjavík.
Výsledky ukazují, že sluneční záření má vysoký potenciál pro inaktivaci koronavirů. Skutečný rozsah je však silně závisí na lokalitě a ročním období. V subtropickém Sao Paulu jsou viry po celý rok venku velmi rychle ničeny. Během 30 až 100 minut může UV záření deaktivovat 90 % virů. Stejného potenciálu dosahuje záření i na Islandu v Reykjavíku, a sice v červnu a červenci. V našich zeměpisných šířkách je na jaře, v létě a na podzim UV záření nejdůležitějším přirozeným faktorem pro deaktivaci viru ve venkovním prostoru. Záření hraje tedy důležitější roli než typ povrchu, teplota vzduchu či vzdušná vlhkost. UV záření má však pravděpodobně jen malý vliv při přímém přenosu viru z člověka na člověka, protože k tomu může dojít během několika minut. V prosinci, při zimním minimu slunečního svitu, je však potenciál pro sterilizaci venkovních prostor v Evropě nedostatečný. Znamená to, že virus zůstane infekční několik hodin nebo dokonce celý den.
Kromě zeměpisné šířky ovlivňuje intenzitu UV záření v daném místě a čase také např. aktuální oblačnost. Použitá satelitní data mají tedy vypovídající hodnotu pro delší období jako jsou týdny či měsíce, ale vykazují pochopitelně nižší přesnost než měření na zemském povrchu. Studie také upozorňuje, že skleněná okna blokují většinu UV-B záření (část zodpovědná právě za poškozování živých organismů), a tím potlačují virucidní účinnost slunce uvnitř budov. Autoři výzkumu doufají, že jejich výsledky mohou sloužit jako další nástroj pro individuální a kolektivní ochranu proti viru SARS-CoV-2.
Zajímá vás tvorba matematických modelů nebo práce s biologickým materiálem? Přihlaste se ke studiu geomatiky na Fakultě aplikovaných věd nebo ke studiu laboratorní diagnostiky ve zdravotnictví na Fakultě zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni.
Zdroje:
onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/php.13345
wissenschaft.de/gesundheit-medizin/inwieweit-sterilisiert-natuerliches-uv-licht