Ať už dáváte přednost kávě v kelímku nebo v hrnečku, určitě narážíte na tentýž problém: Jak přesvědčit kávu, aby se vám při chůzi nerozlila?

Tuto otázku si kladl i Jiwon Han, student Korean Minjok Leadership Academy, který se rozhodl prozkoumat kávu a její zálibu v opouštění nádoby, v níž je přenášena, z hlediska fyziky. Výsledkem jeho výzkumu je studie podrobně popisující interakci mezi hrnečkem a kávou v závislosti na pohybu lidského těla při chůzi.

Proč má vlastně káva v hrnku tendenci za chůze vyšplíchnout? Podle Hanových měření se tak děje kvůli rezonanci, která vznikne v důsledku shody frekvence pohybu neseného hrnečku s frekvencí pohybu kávy v něm. Jestliže tedy chceme kávu udržet v hrnku, musíme změnit buď rezonanční vlastnosti šálku, který neseme, nebo kapaliny, jež se nachází uvnitř.

Rezonanční vlastnosti kávy se Han pokusil změnit tak, že její hladinu potáhl vrstvou pěny skládající se z 90% vody a 10% glycerolu. Pokus byl úspěšný, ale přiznejme si, že glycerol si většina z nás do kávy běžně nepřidává.

Zbývá tedy jediná možnost – změnit frekvenci pohybu hrnečku, který neseme. I v tomto případě přišel Han po sérii pokusů s převratným řešením: Stačí změnit úchop (tzn. nedržet hrneček za ouško či zboku za tělo, nýbrž shora jako v drápech) a jít přitom pozpátku.

Takže až si příště ponesete kávu v hrnku nebo v kelímku, přidejte si do ní glycerolovou pěnu, uchopte šálek shora a běžte s ním pozpátku. Zaručeně tak kávu nevybryndáte a ještě se stanete středem pozornosti. Anebo prostě použijte víčko… 🙂

Pokud vás kuriózní experiment Jiwon Hana zaujal, podívejte se na jeho přednášku na TEDxu. Zjistíte, že se jeho myšlenky neupínají pouze ke kávě v hrnku, ale také třeba k bezpečnější přepravě pohonných hmot:

Zdroj: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S2078152015300377#!