Dnes je více než 10 % všech manželství na celém světě uzavíráno mezi bratrancem a sestřenicí z prvního nebo druhého kolena. V některých regionech dosahuje podíl těchto svazků až 60 %, jinde je od toho odrazováno. Jak tomu bylo v minulosti je ale zdokumentováno jen sporadicky. Údaje pocházejí z evropských královských rodů, starověkého Egypta, od Inků a z Havaje před kontaktem s evropskou civilizací. Příbuznost rodičů u našich předků zkoumal tým vědců z Institutu Maxe Plancka v Lipsku a z Chicagské univerzity, který vedl populační genetik Harald Ringbauer.

Výzkumníci analyzovali data z DNA pocházející od 1 785 lidí žijících v průběhu posledních 45 tisíc let. Stáří kosterních ostatků, z nichž byla data získána, se pohybovalo mezi 90 až 45 020 lety (téměř polovina mezi 2,5 tis. až 5 tis. lety). Vědci využili celosvětový datový soubor starých DNA, který byl publikovaný v roce 2020 a jenž zahrnoval 91 primárních studií. Odstranili z něj zástupce neandrtálců a přidali data 40 jedinců ze Sardinie, která ještě nebyla do souboru zahrnuta.

Výsledky byly překvapivé. Pouze 54 jedinců, což jsou asi 3 %, vykazovalo typické známky toho, že jejich rodiče měli shodné prarodiče, byli tedy bratrancem a sestřenicí. Těchto 54 případů nebylo vázáno na konkrétní oblasti ani období. Dokonce i mezi lovci a sběrači žijícími před více než 10 tisíci lety byla tato partnerství výjimkou, ačkoliv dnes jsou v mnoha společnostech běžná.

K analýze tak velkého souboru dat vědci vyvinuli novou metodu, která je speciálně přizpůsobena pro studium rodičovských vztahů z nekompletních sekvencí DNA. Metoda rozpoznává dlouhé úseky DNA, které jsou identické v obou kopiích DNA, jedné od matky a druhé od otce. Čím blíže k sobě mají rodiče geneticky, tím jsou tyto úseky delší a vyskytují se častěji. V kompletních DNA lze takové úseky snadno identifikovat standardními metodami. V případě DNA extrahovaných z kostí starých tisíce let je však jejich kvalita příliš nízká pro běžné postupy. „Pomocí této nové techniky jsme byli schopni studovat více než desetkrát více starých genomů než dříve,“ říká Ringbauer.

Studie odhalila také pozadí blízkých příbuzenských vztahů, které jsou typicky výsledkem vazeb mezi vzdálenějšími, ale nevědomky příbuznými partnery v relativně malých populacích (např. u ostrovních národů). Pokles příbuzenských vztahů pak naznačuje rostoucí velikost populace. Analýza pro více než tucet regionů po celém světě potvrdila, že velikost populací se s přechodem od společnosti lovců a sběračů k zemědělskému způsobu života zvýšila.

Metoda pro screening rodičovských vztahů tedy poskytuje nový nástroj pro osvětlení života našich předků. Celosvětový datový soubor se každým rokem rozšiřuje o nově sekvenované staré DNA, které budou následně k dispozici pro nejrůznější analýzy.

Autoři jsou si vědomi toho, že nalezené kosterní pozůstatky nepředstavují náhodný průřez dřívějšími společnostmi. Množství svazků blízkých příbuzných se mohla lišit podle sociálního postavení. Např. elitní dynastie je mohly upřednostňovat, přestože v běžné populaci nebyly obvyklé.

Zajímá vás analýza genetického materiálu? Přihlaste se ke studiu laboratorní diagnostiky ve zdravotnictví na Fakultě zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni.

Zdroje: