Vztahy mezi živočichy mohou být různé – soutěžení, spolupráce, vyhýbání se a podobně. Zvláštním případem je městské prostředí, kde hraje zásadní roli neustálá přítomnost lidí. Víte, jaký má život ve městě dopad na chování divokých zvířat?

Odpověď známe díky cca 150 fotopastem instalovaným v berlínských zahradách od podzimu 2018 do podzimu 2020. Ty poskytly desítky tisíc fotografií, jejichž analýza provedená týmem vědců v čele s Julií Louvrier z Leibnitzova institutu pro zoologické zahrady a výzkum divočiny (Berlín) ukazuje, jak se ve velkoměstě chovají lišky, kuny a nepůvodní mývalové a jak se přizpůsobují lidem a jejich domácím mazlíčkům – kočkám.

Analýza fotografií je součástí projektu „Wildlife Researcher“, v kterém spojili síly profesionální vědci a občané Berlína, aby poodhalili ekologické vztahy středně velkých masožravců v městské přírodě. Prostředí soukromých zahrad divoká zvířata přitahuje a odrazuje současně. Nabízí zdroj potravy díky kompostům a pěstovaným plodinám a také krmivu pro domácí mazlíčky, ale zároveň se jedná o místo střetu s lidmi a jejich kočkami.

Projektový tým rozdělil město do pravidelné sítě. Majitelé soukromých zahrad se mohli přihlásit na jeden z pěti časových intervalů trvajících vždy jeden měsíc. Výběr zahrad, v nichž občané instalovali fotopasti, zajistil rovnoměrné pokrytí plochy Berlína. Získaná data byla zkombinována s charakteristikami zahrad, jako je velikost, hustota stromů, potencionální zdroj potravy, výška plotu aj. V každém z pěti sledovaných období zaznamenaly fotopasti cca 2 200 až 3 100 fotografií kočky, 300–1 200 fotografií lišky, 250–1 000 fotografií mývala a 50–300 fotografií kuny (spolu s mnoha dalšími savci).

„Zajímalo nás, zda a jak se tyto přizpůsobivé druhy masožravců vzájemně ovlivňují v prostředích ovládaných lidmi“, uvádí Louvrier. „To znamená, že jsme chtěli vědět, zda využívají stejná místa, a pokud ano, zda se sobě navzájem vyhýbají, například tím, že přicházejí v různou denní nebo noční dobu.“

Výsledky ukázaly, že roční období a také lockdowny výrazně ovlivnily četnost výskytu. Na podzim jsou tyto berlínské šelmy mnohem aktivnější než zjara. Na jaře zahrady poskytují málo potravy, zvířata se drží u svých nor a více konzumují odpadky. Na podzim je potravy dostatek a mláďata hledají svá teritoria a prozkoumávají okolí. Při lockdownu trávili Berlíňané během dne více času na svých zahradách, což nutilo divoké druhy k větší noční aktivitě. Současně se při uzávěrách zvýšil celkový počet všech tří divokých šelem, pravděpodobně vlivem snížení počtu lidí v městském prostoru.

Výskyt všech tří druhů se měnil podobným způsobem, to znamená, že více lišek bylo indikátorem více mývalů a kun a naopak. Tyto druhy využívají v městském prostředí stejné zdroje potravy, zároveň se ale navzájem vyhýbají. Mezi po sobě jdoucími detekcemi různých druhů docházelo k prodlevě, což ukazuje na časové oddělení využívání stejného prostoru.

Zvláštním případem jsou kočky (rovněž středně velcí masožravci). Na jedné straně větší přítomnost koček znamenala více záznamů o mývalech (pravděpodobně využívají kočičí krmivo). Na druhou stranu počet kun a lišek se v přítomnosti koček snižoval. To ukazuje na hierarchii těchto čtyř druhů – dominantní v městské přírodě je druh blízký člověku. To platí zejména v souvislosti s dalším pozorováním – kočky se nijak nevyhýbají ostatním bez ohledu na denní dobu, ačkoliv jejich tělesná hmotnost (často považována za zásadní při projevech dominance) je obvykle nižší než u lišek a mývalů. Jsou druhem, kterému se ostatní tři vyhýbají nejvíce.

„My lidé vyvíjíme silný selekční tlak na volně žijící druhy, a tím měníme jejich chování a způsob života. Lockdowny byly požehnáním pro náš výzkum, protože nám poskytly příležitost studovat, co naši divocí sousedé dělají, když náhle lidé chybí v městském prostoru,“ uvádí další spoluautorka studie Stephanie Kramer-Schadt.

Zdroje:

https://www.izw-berlin.de/en/press-release/wildlife-cameras-show-how-foxes-racoons-stone-martens-and-domestic-cats-get-along-in-berlin-before-and-during-covid-lockdowns.html

https://besjournals.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/1365-2656.13635