Podíváme-li se na sníh zblízka, tvoří jej drobounké průhledné krystalky. Jak je tedy možné, že ho vnímáme především jako bílý?

Jedná se o podobný efekt, jako když průhledné sklo zbělá kolem prasklin.

Povrch předmětů světlo buď propouští, odráží nebo pohlcuje. Náš zrak zpracovává vlnovou délku světla pohlceného povrchem nebo od něj odraženého. Proto nám sklo či led připadají do určité míry průhledné.

Když se rozbije sklo, vznikne velké množství nerovných povrchů, které světlo odráží a rozptylují do různých směrů. Totéž platí o vločkách, kde se o podobný efekt starají miniaturní krystalky rozmanitých tvarů a struktur.

Tím, že se světlo u rozbitého skla či krystalků vločky rovnoměrně odráží do všech stran, zahrnují tyto paprsky úplné spektrum vlnových délek námi viditelného světla – červenou, oranžovou, žlutou, zelenou, modrou, indigovou modř a fialovou. Ty pak společně vnímáme jako bílou barvu.

Sníh na sebe ale bere různé okouzlující odstíny. Hlubší sněhové bloky a ledovce vypadají modře. Jak k tomu dochází? 

Světlo pronikne trhlinami dovnitř jejich masy, kde se zas a znovu odráží a rozptyluje od nesčetných krystalů. Jelikož voda (a tedy i sníh a led) pohlcují více červeného světla než modrého, ve světle odraženém zpět z této masy převládá krátkovlnné modré světlo nad dlouhovlnným červeným. 

Zaznamenaný je také výskyt růžového nebo načervenalého sněhu. Říká se mu melounový sníh a vyskytuje se například v Yosemitech či na Antarktidě. Jeho odstín způsobují červené chladnomilné sladkovodní řasy, které v tomto sněhu žijí.

Takto se sníh může hypoteticky zbarvit prakticky do libovolné barvy. A jak zpívá Frank Zappa: “Dávejte pozor, kudy běhají psi husky, a nejezte žlutý sníh!”

Zdroj: Live Science

Titulní obrázek: Pixabay

Víte, že existuje tzv. průmyslový sníh, který vzniká pouze během specifických meteorologických podmínek?