Naše planeta je obyvatelná také proto, že se na ní dá dýchat. Kde se ale vzal všechen ten kyslík, který na jiných planetách chybí?

V rané historii bombardovala Zemi kamenná a ledová tělesa, kterým se říká planetesimály. Ty vytvořily oceány roztavené horniny, které se v zemském plášti nořily do stakilometrových hloubek.

Podle článku uveřejněném v časopise Science nyní vědci předpokládají, že se železo (Fe ²⁺) v těchto magmatických oceánech vlivem silného tlaku rozpadlo na dva prvky. Těžší železo v metalické, méně okysličené formě (Fe 0) kleslo do zemského jádra, zatímco železo bohatší na kyslík (Fe ³⁺) zůstalo v zemském plášti, blíže zemské kůře a atmosféře.

Aby potvrdili platnost této teorie, uskutečnili experti z Univerzity Bayreuth v Německu laboratorní výzkum, v němž simulovali podmínky přítomné v šestisetkilometrové hloubce magmatického oceánu. Vytvořili přitom tlak, který lze podle Katherine Armstrongové z Kalifornské univerzity v Davisu přirovnat k „postavení Eiffelovy věže na těleso o velikosti golfového míčku.“

Na základě provedených experimentů dospěl výzkumný tým k výsledku, který podporuje hypotézu, že zemský plášť skutečně okysličily chemické reakce železa v magmatických oceánech před 2 miliardami let. Horniny začaly uvolňovat molekuly oxidu uhličitého a vody do atmosféry, která v té době ještě mnoho kyslíku neobsahovala.

Společně s dalšími jevy spustil tento proces řetězec dalšího vývoje, který vedl až k podobě Země, jak ji známe dnes. Umožnil tak vznik, vývoj a udržitelnost života na naší planetě.

Zdroj: www.sciencenews.org

Foto: nelson gonçalves – Pixabay