Jednou z charakteristik, která nás odlišuje od našich zvířecích příbuzných, je zřejmě lepší hospodaření s vodou v těle. Potřebujeme totiž o 30 až 50 % méně vody než lidoopi. Fyziologickou příčinu zatím neznáme, ale model „nízkého průtoku“ byl v průběhu evoluce pravděpodobně výhodou.

K zachování života musíme, stejně jako jiní suchozemští živočichové, udržovat rovnováhu mezi příjmem a výdejem vody. Vylučováním, pocením a dýcháním neustále ztrácíme vodu, kterou je třeba znovu doplňovat. Zatímco lidé pijí každý den, lidoopi v deštných pralesích obvykle získávají dostatek vody z potravy a mohou vydržet dny nebo i týdny bez pití.

Antropolog Herman Pontzer (Duke Univerzity, Durham, USA) a jeho kolegové se zabývali otázkou, nakolik se liší spotřeba vody v lidském těle od ostatních lidoopů. Jako základ použili údaje z předchozích studií, které obsahují informace o 309 lidech s různým životním stylem, od úředníků v kanceláři, přes fyzicky pracující farmáře až po komunitu lovců a sběračů v savanách. Pro srovnání byly použity soubory dat ze studií týkajících se spotřeby vody u celkem 72 šimpanzů, goril a orangutanů. Zvířata pocházela ze zoologických zahrad a zvířecích útulků v tropických oblastech. U každého jedince vědci vypočítali příjem vody jídlem a pitím a ztrátu potem, močí a trávením.

Výsledky vodní bilance ukázaly, že průměrný člověk využije kolem tří litrů denně. Naopak spotřeba ostatních lidoopů byla téměř dvakrát vyšší. Poté vědci zahrnuli do výpočtů rozdíly v podnebí, velikost těla, úroveň pohybové aktivity a spotřebu kalorií, a došli k závěru, že úspory vody pro člověka byly skutečné, ne pouze závislé na tom, kde jednotlivci žili nebo jak byli fyzicky aktivní. Náš obrat vody je o 30 až 50 % nižší.

Zdá se to překvapivé, neboť lidé mají výraznou schopnost se potit. Máme desetkrát více potních žláz na cm2 kůže než šimpanz. Vedle toho lidoopi vedou poměrně pohodový život. Většina tráví 10 až 12 hodin odpočinkem nebo krmením a potom 10 hodin spí. Pohybují se jen pár hodin denně. Zjevně ale potřebují více vody než lidé.

Lidský organizmus je pravděpodobně přizpůsoben nižšímu poměru příjmu vody a energie. Poměr odpovídá asi 1,5 ml/kcal, zatímco u zmíněných zvířat je to asi 2,8 ml/kcal. Je pozoruhodné, že i v lidském mateřském mléce je poměr vody a kalorií o 25 % nižší než u jiných lidoopů.

Výsledky studie naznačují, že v průběhu lidské evoluce došlo k adaptacím, které snížily množství potřebné vody. Šetrnější hospodaření s vodou mohlo umožnit lovcům a sběračům vzdálit se při hledání potravy od vodních zdrojů. „Již samotná možnost obejít se určitý čas bez vody mohla být velkou výhodou, když naši předci začali žít v suchých savanách,“ říká Potzer.

Při expanzi z lesů do teplejšího a suššího prostředí se vyvinula úžasná schopnost pocení, která umožnila zvládat tepelný stres. Snížení poměru příjmu vody a energie souvisí s přechodem na kaloricky bohatší stravu – vyšší podíl masa a později také vařená jídla.

Stále však existují nezodpovězené otázky, proč tomu tak je. Důležitou roli možná může hrát i nos. Fosilní nálezy naznačují, že asi před 1,6 miliony let, s počátkem člověka vzpřímeného (Homo erectus), se začaly u lidí vytvářet výraznější nosy. Gorily a šimpanzi mají nosy mnohem více ploché. Nosní dírky nám pomáhají šetřit vodu, a sice ochlazením a kondenzací vodní páry u vydechovaného vzduchu a její přeměnou zpět na kapalinu na vnitřní straně nosu, kde se znovu vstřebá. Vyčnívající nos možná pomohl našim dávným předkům snížit ztráty vody při dýchání.

Výsledky vrhají nové světlo na regulaci vodní bilance u lidí a lidoopů. „Zjistit, čím přesně je to způsobeno, je náš další krok,“ uvádí Pontzer.

Zdroje:

www.wissenschaft.de/umwelt-natur/wir-sind-offenbar-wasserspar-affen/

www.cell.com/current-biology/fulltext/S0960-9822(21)00289-X?_returnURL=https%3A%2F%2Flinkinghub.elsevier.com%2Fretrieve%2Fpii%2FS096098222100289X%3Fshowall%3Dtrue