Poznej knihu z ukázky:

A vybafl jsem: „To je bedna. Beránek, kterého chceš, je vevnitř.“
Dost mě překvapilo, že se můj mladý přítel celý rozzářil.
„Přesně takového jsem chtěl! Myslíš, že bude potřebovat hodně trávy?“
„Proč?“
„Protože u mě doma je málo místa…“
„Určitě to bude stačit. Dal jsem ti docela malého beránka.“
Naklonil se nad obrázek. „Tak maličký zase není… Jé, podívej! On usnul…“

Poznej knihu z ukázky:

Obr se s námahou vsoukal do chatrče. Musel se přitom shrbit, takže se hlavou právě dotýkal stropu. Shýbl se, zdvihl dveře a bez nesnází je zasadil zpátky do rámu. Řev bouře zvenčí bylo naráz slyšet o něco méně. Obr se otočil a podíval se na všechny v místnosti.
„Co kdybyste mně udělali šálek čaje, co říkáte? Neměl jsem zrovinka snadnou cestu.“
Několika kroky došel k pohovce, kde seděl Dudley strnulý strachy.
„Uhni, ty bouchoři,“ vyzval ho příchozí.
Dudley zapištěl a utíkal se schovat za svou matku, která se zděšeně krčila za zády strýce Vernona.

Spoj autory s jejich díly:

Poznej knihu z ukázky:

Ten den nezpívali a nevyprávěli si příběhy, třebaže se vyčasilo, ani příští den, ani den poté. Začali cítit blízkost nebezpečí z obou stran. Tábořili pod hvězdami a jejich koníci se najedli víc než oni sami, poněvadž všude rostla spousta trávy, ale v jejich zavazadlech toho moc nezbývalo, i když počítáme zásoby, které si odnesli od zlobrů.
Jednoho rána se přebrodili přes nějakou řeku po široké mělčině, plné rachotících valounů a vodní pěny. Druhý břeh byl strmý a kluzký. Když se dostali na jeho hřeben, vedouce poníky za uzdu, uviděli blízko před sebou, jak k nim sestupují veliké hory. Zdálo se, že k úpatí nebližší z nich jim zbývá už jenom den pohodlné jízdy. Vypadala temně a ponuře, třebaže její hnědá úbočí žíhaly pruhy slunečního světla a za jejími svahy zářily zasněžené vrcholky.

Poznej knihu z ukázky:

Musím však ještě vypravovat o dni nepravého krále, neboť když zrní vzešlo a noci se oteplily po kruté zimě, vyšli kněží z města a vykopali z hrobu boha a volali, že vstal z mrtvých, načež se Babylón proměnil v místo jásotu a hemžení, ulicemi se valily slavnostně oblečené zástupy a luza loupila obchody a nadělala více hluku než vojáci, když odcházeli z velkého pochodu. Ženy a mnohé dívky šly do všech chrámů Ištary, aby si vydělaly stříbro na věno, a kdokoli se mohl s nimi obveselit — a nebylo to považováno za hanbu, nýbrž každý se radoval a obveseloval podle svých sil a přání.

Spoj autory s jejich díly:

Poznej knihu z ukázky:

Dokud jsem nebrala háčko, měla jsem ze všeho strach. Z otce, z přítele mý matky, taky z tý pitomý školy a z učitelů, z domovníků, z dopravních policistů, kontrolorů v podzemce. Teď jsem si připadala nedotknutelná. Ani z civilistů jsem neměla strach, když jsem je zahlídla courat se po stanici. Z každý razie jsem vždycky s ledovým klidem vyklouzla.
Stýkala jsem se v tý době taky s herákama, o kterejch jsem byla přesvědčená, že uměj s fetem cool zacházet. Jako třeba Atze nebo Lufo. Atze byl můj první přítel. Jedinej kluk, se kterým jsem před Detlefem chodila, do kterýho jsem byla doopravdy zblázněná.

Poznej knihu z ukázky:

„Ten Himmelstoss je jako listonoš jistě skromný člověk,“ říkám, když se Albertovo zklamání utišilo. „Čím to přijde, že jako poddůstojník je takový ras?“
Otázka vytrhuje Kroppa z melancholie. „To není jenom Himmelstoss. Takových je velmi mnoho. Jakmile dostanou prýmky nebo šavli, jsou z nich jiní lidé. Jako by se nažrali betonu.“

Spoj autory s jejich díly: