Vědci i fanoušci myšlenky osidlování vesmíru se již dlouhá léta zabývají problémem, jak případným kolonistům jiných vesmírných těles zajistit dostatek potravy. Tým biologů z Univerzity v Curychu nyní přichází s převratnou myšlenkou – využít při pěstování vesmírné zeleniny houby.

Nejedná se však o žampiony či jiné houby, které běžně používáme v kuchyni. Jde o speciální druh hub, který v přírodě běžně pomáhá rostlinám, aby lépe prospívaly. Mluvíme tu totiž o tzv. mykorhizní symbióze, kdy houba žijící pod zemí zajišťuje rostlině prostřednictvím kořenového systému dodávky vody a minerálních látek z půdy, zatímco rostlina houbu na oplátku zásobuje uhlohydráty, které vyrobí pomocí fotosyntézy.

Až potud to zní jako jednoduchý plán – postavme ve vesmíru skleníky, dejme do nich houby a rostliny a je to. Jenže jak zjistil curyšský výzkumný tým kolem doktora Lorenza Borghi, velkou překážkou vesmírného farmaření není jen neúrodná půda a nehostinné podnebí, ale také mikrogravitace.

Borghi se spolu se svými kolegy pokusil co nejdokonaleji imitovat podmínky pro pěstování rostlin ve vesmíru. Jako „pokusného králíka“ si přitom vybral petúnii – květinu, kterou dobře známe z balkónových truhlíků. Mnohé jistě napadne otázka: Proč experimentovat s petúniemi, kterých se člověk právě nenají? Odpověď je jednoduchá: Petúnie patří do čeledi lilkovitých, a jsou tedy blízkými příbuznými brambor, rajčat, lilků, ale také tabáku. Tam, kde se bude dařit petúniím, by se mělo dařit i ostatním příbuzným.

Borghiho tým se tedy pokusil kultivovat petúnie v půdě obohacené o mykorhizní houby a v prostředí s uměle vytvořenou mikrogravitací. Ta se však ukázala být zásadním problémem, který bránil procesu mykorhizace. Proto se vědci rozhodli pomoci rostlinám nastartovat symbiózu prostřednictvím strigolaktonů, tedy fytohormonů, které podporují růst a větvení kořenového systému. A přesně to se ukázalo jako správná cesta – mykorhitická symbióza se nastartovala a petúnie začaly prospívat i v prostředí s mikrogravitací.

Jsme tedy zase o krok blíže k vesmírnému farmaření a třeba se opravdu jednoho dne dočkáme toho, že na Měsíci nebo na Marsu porostou brambory. 🙂

 

Zdroj: www.nature.com/articles/s41526-018-0054-z