Kuriózní experimenty: Velkorysost je nakažlivá

Dělíte se o jídlo? Darujete krev? Pomáháte lidem, kteří to potřebují? Pak se o vás jistě říká, že máte charakter. Jenže to není tak docela pravda. Vědci totiž zjistili, že velkorysost není výhradně otázkou charakteru. Rozhodující je zcela jiný faktor – lidé, kteří vás obklopují.

Vyplývá to z výzkumu doktorky Coren Apicella z University of Pennsylvania a jejího týmu. Apicella se rozhodla zaměřit svůj výzkum na příslušníky kmene Hadza – jednoho z posledních nomádských kmenů lovců a sběračů na světě. Hadza žijí tradičně ve skupinách, které se díky jejich nomádskému způsobu života každých šest až osm týdnů proměňují, a tak se každý jedinec musí neustále vyrovnávat s novými vztahovými konstelacemi. Protože lidé kmene Hadza žijí podobně jako naši předkové před miliony let, lze na základě jejich chování vypozorovat, jak se vyvíjelo kooperativní jednání v lidské společnosti.

Výzkum probíhal mezi lety 2010 až 2016. Během této doby navštívili vědci celkem 56 táborů, v nichž zkoumali chování celkem 383 dospělých z kmene Hadza. Experiment byl prováděn na základě hry, kdy každý příslušník kmene na začátku dostal čtyři slámky naplněné medem a poté se měl rozhodnout, zda si je ponechá pro sebe nebo je věnuje ve prospěch komunity. Množství, které skončilo ve společném hrnci, bylo následně ztrojnásobeno a rovným dílem rozděleno mezi všechny obyvatele tábora bez ohledu na to, jaké množství medu každý z nich na začátku daroval.

Při vyhodnocování experimentu došli vědci k zajímavému zjištění: Zatímco v některých skupinách byla ochota dělit se velká, v jiných skupinách lidé tak velkorysí nebyli. O tom, zda se v dané chvíli budou ochotni dělit s ostatními, přitom nerozhodoval jen jejich charakter, ale celkové nastavení konkrétní skupiny. Jedinec, který byl v jednom táboře štědrý, se v jiném táboře, mezi jinými lidmi choval zcela odlišně, a to v závislosti na celkové ochotě skupiny ke spolupráci. Lidé se tedy vždy flexibilně přizpůsobili lokálním praktikám a normám.

Závěry experimentu v nás tak mohou vzbudit lehký optimismus, neboť se zdá, že velkorysost je uložená kdesi v našich genech a je v rámci skupiny nakažlivá. Zkusme tedy být velkorysí, a podnítit tak k velkorysosti i naše okolí. Nejen o Vánocích. 🎄

Zde se můžete podívat, jak o výzkumu vypráví Coren Apicella osobně:

 

 
Zajímá vás psychologie? Chtěli byste do této disciplíny proniknout hlouběji? Přihlaste se ke studiu na Katedře psychologie Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni.

 

Zdroj: Coren Apicella (University of Pennsylvania, Philadelphia) et al., Current Biology, doi: 10.1016/j.cub.2018.07.064

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *