Kuriózní experimenty: Cesta do hlubin teenagerova mozku

Jak je možné, že se teenageři chovají zodpovědně a lehkomyslně zároveň? Jak to, že jsou schopni brilantně uvažovat, ale vzápětí provedou nějakou hloupost? A proč jsou často přecitlivělí a jednají impulzivně?

Na tyto a další otázky se pokusila odpovědět profesorka neurologie Frances Elizabeth Jensenová z University of Pennsylvania, která za tímto účelem provedla důkladnou analýzu struktury mozku teenagerů, a to včetně rozboru chemických procesů, které v něm probíhají.

Výzkum trval 10 let a opíral se mj. o výsledky magnetické rezonance. Přitom bylo zjištěno, že mladistvý mozek ani zdaleka nefunguje tak jako mozek dospělého člověka. Na jednu stranu se v něm rychle tvoří velké množství synapsí, na stranu druhou však existují oblasti, které zůstávají nepropojeny. To má za následek větší ovlivnitelnost okolním prostředím a tendenci k impulzivnímu chování bez ohledu na působení hormonů a genetické predispozice.

Mozek mladého člověka totiž kontinuálně roste a vyvíjí se, přičemž u adolescentů je vyvinutý jen asi z 80%. Největší část mozku, mozková kůra (kortex), je rozdělena do laloků, které dozrávají ve směru zezadu dopředu. Poslední oblast, která se propojí s ostatními, je frontální lalok, jenž je zodpovědný za kognitivní procesy typu dedukce, plánování a posuzování. Za normálních okolností je tento mentální vývoj dokončen mezi 25. a 30. rokem života, tedy mnohem později, než se obecně předpokládalo.

Zajímavý je také vývoj mozku v souvislosti s učením. Zatímco u dětí se postupně zvětšuje část mozku zodpovědná za zpracovávání informací, u teenagerů dosahuje svého maxima a posléze začíná pomalu ustupovat. Dívky do tohoto stádia dospějí již mezi 12. a 14. rokem života, zatímco chlapci zhruba o dva roky později.

Současně dochází v mozku náctiletých k rozšiřování neuronových sítí, které pomáhají nervovým buňkám komunikovat prostřednictvím chemických signálů. Učení probíhá na synapsích mezi neurony tak, že se nervové buňky vzájemně excitují nebo inhibují, a tak vytvářejí pevnější synapse prostřednictvím opakované stimulace. V důsledku této intenzivní stimulace nervových buněk se děti a teenageři snáze učí jazyky nebo hrát na hudební nástroj. Zároveň se však stávají citlivějšími vůči vnějším stresorům. To platí mj. ve vztahu k alkoholu či marihuaně, po jejichž užití nejsou nervové buňky teenagera schopné takového zotavení jako u dospělého jedince.

Profesorka Jensenová doufá, že její výzkum bude přínosem jak pro teenagery samotné, kterým pomůže lépe pochopit, co se s nimi děje, tak i pro dospělé, kteří by díky němu měli porozumět mnohdy nevyzpytatelnému chování náctiletých. To by mělo vést k eliminaci vzájemných nedorozumění a k lepšímu využití potenciálu, který mladý mozek skrývá.

Zdroj: harvardmagazine.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *