Pokud pocházíte z jednojazyčného rodinného prostředí a stále bojujete se zvládnutím dalšího jazyka, možná vás napadlo, jakou výhodu mají lidé, kteří vyrůstali v bilingvní rodině. Mají-li tyto děti štěstí a žijí společně s oběma rodiči, jejich znalost obou jazyků dosahuje zpravidla úrovně rodilého mluvčího.
Bilingvní výchova ovšem přináší i celou řadu dalších pozitiv. Skupina psychologů z vědeckého týmu doktorky Anji Gampe z Univerzity v Zurichu zkoumala chování dětí ve věku 3-4 roky z obou typů rodin.
Bilingvní děti se musí často v každodenním životě vyrovnat s náročnými komunikačními situacemi, a proto vykazují vyšší flexibilitu i lepší neverbální strategie. Potřeba porozumět si s rodiči i s ostatními příbuznými je vede k použití řady neverbálních gest a signálů. Pohyby těla a rukou, vzájemné dotyky, mimika obličeje, schopnost udržovat oční kontakt i optimální vzájemnou vzdálenost komunikujících, jsou dovednosti bližší dětem z vícejazyčných rodin.
Děti z monolingvní rodiny naopak preferují téměř výhradně verbální komunikaci, která může být posílena výraznou dikcí, tempem či sílou hlasu.
Výsledek studie uvádí, že děti z vícejazyčného prostředí lépe chápou komunikativní signály svých protějšků, že dvojjazyčnost může trénovat sluch, posílit kreativitu a ve stáří dokonce chránit před demencí.
Bylo by ovšem pošetilé domnívat se, že lidé pocházející z bilingvních rodin jsou lepšími, plně chápajícími a zcela empatickými partnery.
