Kam až sahá historie dovozu exotických potravin?

Cizokrajné potraviny byly do Evropy a Středomoří dováženy již před tisíciletími. Řada archeologických nálezů to dokládá s jistotou z doby starověkého Říma. Nová studie vědců pod vedením Philippa Stockhammera (Ludwig-Maximilians-Universität München) však našla důkazy o dálkovém obchodu z výrazně vzdálenější minulosti.

Stockhammerův mezinárodní tým zkoumal ostatky 16 osob z vykopávek v osadách Megidda a Tel Erani, které se nacházejí v dnešním Izraeli. Východní Středomoří sloužilo ve 2. tisíciletí před Kristem jako důležitý most mezi Středozemním mořem, Asií a Egyptem. Cílem studie bylo prozkoumat kuchyni populace doby bronzové, a sice nikoliv vyhodnocením zbytků jídla v amforách či v odpadcích, ale analýzou zbytků potravin, které jsou konzervovány v zubním kameni. „Každý, kdo neprovádí dentální hygienu, umožňuje archeologům i po tisíciletích zjistit, čím se živil,“ uvádí Stockhammer.

Lidská ústa jsou plná bakterií, které neustále odumírají a vytvářejí zubní kámen, v němž se zachycují a uchovávají drobné částice jídla – kousky bílkovin, molekuly tuku a další látky. A právě tyto nepatrné zbytky lze díky nejnovějším analytickým metodám přiřadit k určitým potravinám.

Analýzy kosterních pozůstatků ukázaly, že místní produkty, jako jsou obilí a datle, představovaly základní potraviny lidí v regionu. Již v druhém tisíciletí př. n. l. patřil mezi ně i sezam. Překvapení však způsobily exotičtější nálezy. U jednoho jedince našli vědci stopy kurkumy a sóji a jiný z druhé osady měl v zubním kameni bílkoviny pocházející z banánů. Jedná se o potraviny, které jednoznačně pocházely ze vzdálených oblastí Asie.

Ve druhém tisíciletí př. n. l. tedy zjevně docházelo již k rozsáhlému transportu potravin, který pravděpodobně procházel jižní Asií a Mezopotámií nebo Egyptem. „Nyní jde o první přímé potvrzení kurkumy, banánů a sóji mimo jižní a východní Asii. Tyto produkty se do středomořské oblasti dostaly o několik století, nebo dokonce o tisíc let dříve než se očekávalo,“ zdůrazňuje vědec. Lidé měli očividně velký zájem o exotická jídla již dávno v minulosti. „Naše výsledky poukazují, jak brzy byla mediteránní kuchyně formována mezikulturní výměnou,“ uvádí Stockhammer.

Za zmínku stojí především konzumace banánů. Tato plodina pochází původně z jihovýchodní Asie, ačkoliv je dnes spojována především s Afrikou. „Žádný archeologický ani písemný zdroj dosud neprokázal tak dávné rozšíření do Středomoří,“ zdůrazňuje Stockhammer. Ovoce podléhající rychlé zkáze se pravděpodobně obchodovalo a konzumovalo v sušené formě podobné dnešním banánovým lupínkům.

Autoři doufají, že by se metoda analýzy zubního kamene mohla v archeologii vyvinout do standardního postupu. Výzkum ukazuje velký potenciál k detekci potravin, které by jinak zanechaly jen málo archeologických stop. Zubní kámen je tak cenným zdrojem informací o životě starověkých národů včetně rodící se globalizace v kuchyni.

„Náš přístup otevírá novou vědeckou oblast,“ vysvětluje další autorka této studie Ashley Scott. Přiřazení jednotlivých zbytků bílkovin konkrétním potravinám není nikterak jednoduchý úkol. Vedle možnosti identifikace musí daný protein také přežít tisíce let.

Vědci samozřejmě připouštějí, že někteří zkoumaní jedinci mohli strávit část svého života v jižní Asii, kde konzumovali místní potraviny. Není známo, do jaké míry se koření, oleje a ovoce dováželo, mnoho však naznačuje, že na Blízkém východě tehdy k obchodu skutečně docházelo. Zajímavostí je, že Faraon Ramses II. byl v r. 1213 př. n. l. pohřben s pepřem z Indie, který byl objeven v jeho nosu.

 

 Zajímá vás archeologie a její nejmodernější metody? Přihlaste se ke studiu tohoto oboru na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni.
Zdroje:

www.sciencedaily.com/releases/2020/12/201221160451.htm

www.wissenschaft.de/gesellschaft-psychologie/exotische-importe-vor-ueber-3000-jahren/

www.pnas.org/content/early/2020/12/16/2014956117