Klíšťata přenášejí na obratlovce rozmanitější spektrum mikroorganismů než kterýkoli jiný členovec. Z lidských patogenů je známý virus klíšťové encefalitidy a bakterie lymské boreliózy. Jak se však klíšťata chrání před patogeny svých obětí?

Touto otázkou se již několik let zabývají vědci pod vedením Seemay Chou z oddělení biochemie a biofyziky Kalifornské univerzity v San Francisku. V předchozích studiích objevili u klíštěte druhu Ixodes scapularis gen, který produkuje protein ničící mikroorganismy. Ve své nejnovější studii se tímto genem, nazvaným dae2 (domestikovaný amidázový efektor 2), zabývali podrobněji.

Genetické analýzy odhalily zajímavou historii tohoto pozoruhodně účinného genu. Dae2 nepochází z klíštěte, ale byl „ukraden“ bakteriím. Jde o zajímavý případ přenosu genu z bakterie na živočicha (tzv. horizontální přenos). Bakterie látku kódovanou tímto genem používají jako antibiotikum proti jiným mikroorganismům. Zdá se, že předci klíšťat převzali dae2 do své DNA před několika stovkami miliónů let, pravděpodobně v době, kdy se začali živit krví. Jednalo se zřejmě o klíčový faktor umožňující tuto výživu.

Před kterými patogeny chrání bílkovina produkovaná genem dae2? Vědci testovali různé druhy bakterií. „Poté, co jsme vložili bílkovinu Dae2 do zkumavky s kultivační tekutinou naočkovanou stafylokokovými bakteriemi, byla otázka jasně zodpovězena,“ uvádí Chou. Stafylokoky se běžně vyskytují na kůži savců, včetně lidí. Obvykle se jedná o neškodné příživníky, kteří s námi pokojně koexistují (tzv. komenzálové).

Bílkovina Dae2 se tvoří ve slinách a v trávicím traktu klíšťat. Během sání efektivně ničí pro klíště nebezpečné bakterie, a to v nasáté krvi ale i přímo v místě sání. To je zásadní především u těch druhů klíšťat, která vstřebávají krev nepřetržitě po několik dní a jsou v kontaktu s širokou škálou obratlovců a jejich mikroorganismů. Kožní bakterie, jako jsou stafylokoky, jsou schopny množit se v krvi. Antibiotické působení slin klíšťat, tak může zároveň zabránit kaskádě obranných reakcí hostitele v místě poranění kůže.

Jak je účinek dae2 zásadní pro samotná klíšťata? Poté co vědci u některých klíšťat „vypnuli“ gen, resp. jeho produkty, vykazovala tato klíšťata na rozdíl od ostatních vývojové poruchy.

Je velká škoda, že na bakterie lymské boreliózy klíšťové antibiotikum nepůsobí. Klíšťata nemají důvod bojovat proti borelióze, která je nijak nepoškozuje, stejně jako nás neohrožují stafylokoky na pokožce.

Testované klíště Ixodes scapularis se vyskytuje ve východní části Severní Ameriky. Způsobem života se velice podobá evropskému klíštěti obecnému (Ixodes ricinus).