Zatímco lidé přistupují ke spánku velmi individuálně, návyky zvířat jsou pevně spjaty s přírodním rytmem a vycházejí z evolučního vývoje. Ovlivňuje je prostředí, ve kterém zvířata žijí, postavení v rámci potravinového řetězce i stavba těla.

Liší se nejen způsob, ale také doba, kterou různé živočišné druhy ke spánku potřebují. Za největšího spáče se s více než 19 hodinami denně považuje netopýr hnědý. Nejkratší dobu spí někteří velcí savci, z nichž je na špičce žirafa s neuvěřitelnými necelými 2 hodinami v průměru. Někdy jí dokonce stačí pouhá půlhodina. 

Tito dlouhokrcí afričtí sudokopytníci sbírají energii v krátkých, přibližně pěti až dvacetiminutových šlofících, většinou vestoje. Výjimečně použijí vlastní záda jako podhlavník. Bdění umožňuje tvorům být vždy ve střehu před predátory.

Další savci s pozoruhodnými spánkovými návyky žijí v moři. Delfíni se v určitých intervalech potřebují vynořit nad hladinu, aby se nadechli. Kvůli přežití tedy nemohou jednoduše usnout. Příroda si poradila jinak. Delfíni spí tak, že se spánku poddává pouze jedna mozková hemisféra. Druhá polovina do tohoto režimu přejde v momentě, kdy se první probudí. Delfíni dokáží někdy spát na místě ve svislé poloze, zavěšení těsně pod hladinou.

Tento druh spánku ovládají také některé druhy ptáků. Zejména tažní ptáci, kteří létají bez odpočinku na dlouhé vzdálenosti. Polovinu mozku umí za letu vypnout například rorýsi. Mohou se tedy při odpočinku mít na pozoru před dravci. 

Někteří ptáci také střádají energii formou desítek několikavteřinových mikrospánků denně. Ale co když přece jen potřebují hluboký spánek známý jako REM? Sednou si například na větev stromu. Jak je možné, že ve spánku nespadnou? Jejich pařáty se zakotví do určité jakoby uzamknuté polohy a pomáhají zvířeti udržet rovnováhu.

Víte, proč odpočívají netopýři hlavou dolů? Konstrukce jejich křídel a nedostačující síla jim totiž brání vzlétnout ze země. 

Zajímavým aspektem je také zimní spánek u některých zvířat, takzvaná hibernace. Živočichové při něm zpomalí a utlumí některé fyziologické procesy a sníží tělesnou teplotu, aby přečkali nepříznivé období chladu a nedostatku potravy.

Méně známým jevem je estivace, tedy letní spánek. Toho využívá fauna i některá flóra, aby v horkých a suchých obdobích šetřila drahocennými zdroji energie. Tento druh zpomalení metabolismu používají například některé druhy hlemýžďů, které mohou spát i několik let v řadě.

Zdroj:Casper.com

Obrázek:Pixabay.com