Víte, že sova pálená oslňuje při lovu kořist svým bílým peřím?

Sovy pálené jsou kvůli svému světlému opeření za jasných nocí příliš nápadné. Zdánlivou evoluční nevýhodu však dokázaly obrátit ve svůj prospěch.

Dlouho bylo záhadou, proč některé sovy pálené vybočují zbarvením svého peří na křídlech a náprsence z obvyklého zbarvení dravců. Zatímco ostatním dravcům slouží jejich zbarvení jako dokonalá kamufláž při lovu, je bílé opeření sov pálených při nočním lovu velmi nápadné. V přírodě, kde vývoj každého živočišného druhu podle evoluční teorie vede k jeho prospěchu, je taková skutečnost přinejmenším podezřelá.

Vědecký tým kolem behaviorálního biologa Alexandra Roulina a Dr. Luise M. San-Jose z Univerzity v Lausanne ve Švýcarsku však nyní v časopise Nature Ecology & Evolution zveřejnil studii, která přináší odpovědi na tuto i některé další dlouho nezodpovězené otázky. V první řadě přichází se zjištěním, že se zdánlivá nevýhoda nápadnosti může stát předností.

U většiny dravců se vyvinulo takové zbarvení kůže, peří nebo srsti, které jim umožní nebýt až do poslední možné chvíle spatřen – obvykle se jedná o odstíny šedé, hnědé či černé. Sovici sněžní sice slouží jako dokonalé maskování právě bílé opeření, ale i zde hovoříme o maskování, neboť jejím přirozeným prostředím je tundra. Sovy pálené však žijí v odlišné oblasti, kde za úplňku v jasné noci dobře vyniknou.

Také švýcarští vědci se nejprve domnívali, že zbarvení znamená pro tyto sovy pálené značný hendikep při lovu, protože je prozrazuje před potenciální kořistí. Poté ale důkladně prozkoumali po třicet let svědomitě sbírané záznamy v databázi, porovnali je s lunárním cyklem a dospěli k překvapivému závěru.

Při srovnání bílých sov pálených s jedinci téhož druhu, jejichž srst je rezavě červená, byly za bezměsíčných nocí obě skupiny při lovu podobně úspěšné. Za nocí s jasným měsícem však tmavěji zbarvené sovy vykazovaly výrazně nižší úspěšnost. U bílých sov přitom k žádnému výkyvu úspěšnosti lovu v závislosti na lunárním cyklu nedochází.

Odraz silného měsíčního svitu od bílého peří má na hlodavce podobný efekt, jako přední světlomety automobilů na lesní zvěř – úplně je zhypnotizuje, paralyzuje. To umožní lovícímu dravci zasadit znehybnělé, nekryté oběti vcelku jednoduchý smrtící úder.

Sova pálená v letu v letu (zdroj: pixabay.com)

Laboratorní pokusy, při nichž vědci použili vycpané sovy, jejichž let simulovali pomocí pojezdu na lanku, teorii o paralyzování kořisti odleskem světla potvrdily. Hraboši v jasněji osvětlené místnosti reagovali na oslnění odrazem od peří bílých sov pálených až o pět vteřin delším znehybněním, než v případě tmavších sov. Dravci tak využívají přirozené averze hlodavců k intenzivnímu světlu.

V rámci výzkumu se rovněž přišlo na to, že samci sov pálených loví častěji a jsou bělejší než samice. Bělost opeření tedy může samicím tohoto druhu sloužit jako vodítko při výběru perspektivnějšího partnera.

Zaujal Vás nový poznatek o strategii lovu sov pálených? Přihlaste se ke studiu v Centru biologie, geověd a envigogiky Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni.

 

 

Zdroj: Nature Ecology and Evolution

Foto: pixabay.com